Imunita a Nobelovy ceny
Rok 2011 přinesl jedno z nejprestižnějších světových vědeckých ocenění v kategorii lékařství a fyziologie dvěma lékařům, kteří se zabývali vrozenou imunitou. Profesoři Bruce Beutler a Jules Hoffmann a jejich tým získali ocenění zejména za přelomový důkaz toho, že bílkovinné receptory na povrchu cytoplazmatických membrán dokáží zprostředkovat obrannou reakci organismu.
Profesor Beutler se proslavil již dříve tím, že izoloval takzvaný faktor způsobující nekrózu nádorů (TNF), bílkovinu, která umí dohnat buňky nádorů k zániku, ale zároveň se podílí na spuštění zánětlivé reakce. K jeho nominaci na Nobelovu cenu přispěl také jeho výzkum lipopolysacharidů (LPS), ty jsou zodpovědné například za septický šok.
Profesor Jules Hoffmann se velkou část své kariéry zabýval buněčnými aspekty obranyschopnosti hmyzu, zejména octomilek, které jsou obecně považovány za klíčový modelový organismus vývojové biologie, výsledky jejich výzkumů jsou pro pochopení procesů v lidském těle naprosto zásadní. Zkoumal rovněž nechvalně proslulý rod komárů Anopheles odpovědný za šíření malárie.
Laureátem Nobelovy ceny za medicínu byl v roce 2011 také profesor Ralph Steinmann, objevitel takzvaných dendritických buněk. Tento unikátní typ buněk je součástí lidského imunitního systému a v nezralém stavu má schopnost pohlcovat cizorodé patogeny (bakterie, viry apod.). Když buňky vetřelce pozřou, přesunou se dendritické buňky do lymfatických uzlin, kde na svém povrchu vystaví jejich vzorek, aby je uměly poznat a zlikvidovat i ostatní buňky. Vědci se domnívají, že dendritické buňky by mohly pomoci při léčbě rakoviny.
